vyhrajte-s-preventanem

jpg3encyklopedie-banner

banner-folgravid3

Tipy
Nevlastní rodič: Upřednostňuje svoje dítě!

6. března 2019

Nevlastní rodič: Upřednostňuje svoje dítě!

Kategorie: Děti a rodina, Připojené tagy: rodič Nevlastní dítě láska vztah partner

preventan-mimiforum-banner

Zdaleka ne každý rodič miluje nevlastní dítě stejně, jako to svoje. Řada z nich mezi nimi dělá rozdíly a svého potomka upřednostňuje. Přinášíme příběhy tří čtenářek, které se s podobným problémem setkaly.

Tři ženy. Každá v jiném věku, z jiné části republiky. Všechny však mají jedno společné. Mají nevlastní dítě. A i když se snaží sebevíc, nedokážou je milovat stejně, jako to svoje. Zde jsou jejich příběhy.

Simona (25), Opava:
„Vlastní dítě miluju víc.“

„Otěhotněla jsem hodně mladá a rodila v necelých osmnácti. Otec dítěte nás pochopitelně opustil a já zůstala s malým sama. Za pár let na to jsem poznala nového partnera. Měl pětiletou dceru ve vlastní péči, a tak když jsme se rozhodli spolu žít, záhy jsem měla děti dvě – jedno nevlastní. Holčička je úžasná, vychovaná, pomáhá mi, je skromná. Nemůžu na ni říct křivé slovo. Je tu ale jeden problém. I když ji mám ráda, pořád upřednostňuji svého syna. Jemu kupuju neustále nové krásné oblečení, hračky, prostě všechno. Jí pouze někdy a co nejlevnější. Se synem se mazlím, k ní jsem spíš chladná. Vím, že je to špatně a ona je z toho smutná, ale nemůžu si pomoct. Vlastní dítě miluju víc.“

Petra (31), Písek:
„Cítím, že není moje vlastní.“ deti-a-rodina-nevlastni-rodic-ii-sh-nahled

„Zůstala jsem sama s dcerou, a když jsem se pak seznámila s partnerem, který měl holčičku skoro stejně starou, byla jsem nadšená. Bude si mít s kým hrát a určitě si budou rozumět! Jenže to jsem netušila, co se bude dít. Žijeme spolu už rok a já si na jeho dceru pořád nemůžu zvyknout. Je hodná, má mě ráda, ale prostě cítím, že není moje vlastní. A dělám rozdíly. Svou dceru vezmu do cukrárny, ale jeho už ne. Své něco koupím, jeho ne. Nemůžu si pomoct, ale uvnitř cítím, že chci dát své dcerce prostě víc. Partner to zatím nepostřehl a malá je tak hodná, že si zatím ani nestěžuje. Co ale bude, až to pochopí, nevím. Kolikrát přemýšlím, zda bych vztah raději neměla ukončit a žít jen s dcerkou, abych té druhé neubližovala.“

Karolína (43), Liberec:
„Hledám na něm jen chyby.“

„Mám šestiletou dceru a můj nový partner desetiletého syna. Když jsme se k němu nastěhovaly, doufala jsem, že všechno bude fungovat. Jenže jsem se spletla. Přistihla jsem se, že mezi dětmi dělám velké rozdíly. Dcera je na prvním místě, syn až daleko za ní. Jí dovolím a dopřeju všechno, zato na něm jen hledám chyby. Ji chválím, jeho kritizuju. Když se něco mezi nimi stane, automaticky viním jeho. Přitom partnerův syn je celkem bezproblémové dítě, ale já si na něj nemůžu zvyknout. Cítím, že nejsem jeho matka a ať dělám, co dělám, beru ho jako cizího člověka. Je mi jasné, že bych svůj přístup měla změnit, ale nevím, jak na to.“

Text: asm
Foto: Shutterstock.com

5 Posledních příspěvků v diskusi

Doposud nebyl připojen žádný komentář. Buďte první!

Vstoupit do diskuse >>

Související články a diskuse