Hyperemesis gravidarum – těžké těhotenské nevolnosti

Silenymi nevolnostmi a upornym zvracenim jsem si prosla v prvnim a prochazim i druhym tehotenstvim. Zacalo to zhruba v 6 tydnech a koncilo 6 mesici. Ale zvracela jsem nekolikrat denne a zle mu bylo od probuzeni do usnuti nonstop. Kazdy pach nebo jen myslenka na jidlo mi dohanela k silenstvi.
Nekolikrat jsem zvracela i krev, jak muj jicen byl podrazdeny. Co jsem za tech 6 mesicu zhubla, jsem pak ale dvojnasobne pribrala. Uplne mi to znechutilo cele tehotenstvi.
Ted jsem 9 tydnu a nechala jsem si od doktora napsat Stemetil. Pribalovy letak vypada hruzostrasne, ale je mi lepe. Zvracim zatim jen jednou denne a behem dne je mi kolikrat i dobre. Na druhou stranu je to ale strasny oblbovak a porad bych spala. Ale rozhodne se jo nevzdam. Takovou intenzitou, jakou moje nevolnosti pokracovali, bych protrpela dalsich x mesicu vic nez s prvnim miminkem.

Zajdete k doktoru co nejdriv!!!

Též jsem prožila tuto velkou nepříjemnost. Bylo to před 45 lety, kdy jsem čekala první děťátko. Nedělala jsem nic jiného, než zvracela. Neudržela jsem v sobě nic, ani trochu tekutiny. Musela jsem do nemocnice, lékaři mi řekli, že mám zhoubné zvracení a jestli se to neuklidní, těhotenství budou muset ukončit. Ležela jsem na kapačkách, dál zvracela / i krev/, zhubla na 42 kilo a několikrát omdlela. Měla jsem před závěrečnými zkouškami, před svatbou, kterou manželovi rodiče nechtěli a snažili se ji ze všech sil překazit a k tomu veliký strach, že o miminko přijdu, způsobilo, že moje tělo to nevydrželo a já se psychicky zhroutila. V polovině pátého měsíce mi vše přestalo a začala jsem jíst. Na začátku devátého měsíce se mi narodila zdravá holčička. Při druhém těhotenství se synem, mi lékař nasadil lék MEDRIN a kromě ranních nevolností, proběhlo vše dobře.

Bylo to před 40ti léty. V těhotenství jsem nestrávila absolutně nic. Zhubla jsem v krátké době 8kg, byla v nemocnici na kapačkách. Na jeden víkend mě pak pustili domů s nástupem v pondělí na přerušení těhotenství, kdy už mi šlo o život. Tu sobotu doma jsem snědla kousíček pečeného kuřete, manžel zapíjel plzní.Požádala jsem o trošku, pěny z piva, ale ten mi podal sklenici ať se pořádně napiju.Napila jsem se a stal se zázrak! Jídlo jsem poprvé strávila.A tak jsme jeli oznámit do nemocnice, že nezvracím a chutná mi. Každý kousek jídla jsem zapíjela léčivou plzínkou, pak jsme s hrůzou čekali, aby dítě bylo v pořádku. Bylo a velmi chytré, dnes už čtyřicetileté.Nedá se však na to zapomenout, poznala jsem, jak člověka neunesou vlastní nohy… Druhé těhotenství po 15ti letech bylo naprosto v pohodě.

Ahoj nevim zda je čas jit opet do nemocnice , nebo ne.Nejake tekutiny v sobĕ udržím , ale s jídlem jeto horší.Vĕtšinou jde vše ven.Nechci zase ležet v nemocnici , ale taky už nevim co jíst a pít.Kdy poznàm, že už bych fakt mĕla jet.?

dobry den jsem ve 14tt a neustale jen zvracim,ale krute..rano je mi zle a i po cely den,cokoliv vypiju hned jde ven a o jidle ani nemluvim.vadi mi k piti voda,caj,cokoli

I já jsem patrně touto nemocí prošla. Ale před 20 lety mi nikdo, ani moje lékařka nic neřekli a nikdo mi nepomohl. Během 4 prvních měsíců jsem shodila 6 kg. Nevycházela jsem ven, nejedla, téměř nepila (jediné co jsem mohla pít a z čeho jsem ty čtyři měsíce byla živa byla kofola a suchý rohlík) na začátku pátého měsíce jsem byla již tak zesláblá, že jsem ani nedošla do patra do ložnice, tak jsem se přesídlila do obýváku v přízemí, tam spala a u sebe měla neustále lavor na zvracení. Ztratila jsem chuť do života, a přála si umřít. Po ukončení pátého měsíce se to začalo zlepšovat, ale ještě dlouho trvalo, než jsem nabrala fyzických sil a došla si třeba do obchodu. Bylo to peklo, a divím se, že jsme to s dcerou přežily bez úhony. Bylo to moje druhé těhotenství, první mi bylo špatně, ale ještě se dalo vydržet, ale to druhé bylo na hraně. Pokud by třetí mělo být ještě horší, tak nevím…

S touto těžkou formou těhotenské nevolnosti jsem se setkala již při svém prvním těhotenství. Nemoc se projevila v 5tt a pronásledovalo mě tak úsporné zvracení vedoucí k dehydrataci a silné apatii. Obden jsem ležela v nemocnici na kapačkách a léčba byla neúspěšná. Po 10tt mi začaly selhávat játra a bylmmi ddiagnostikován zánět jícnu. Jelikož nezabírala žádná léčba a doktoři nademnou pouze lámali rukami, těhotenství mi bylo ve 14tt ukončeno.Nyní jsem po dvouch letech sebrala veškerou odvahu a čekáme s manželem druhé miminko. Bohužel ani podruhé se mi tato nemoc nevyhla a od počátku těhotenství prožívám peklo. Kdo se s touto nemocí nesetkal, nemůže pochopit. Pevně doufám, že tentokrát boj nad ní vyhraji a vše co nás potkalo se stane jen smutnou vzpomínkou…